• Dospělý člověk by měl navštěvovat zubaře a dentální hygienistku 2x do roka.

  • První zub by měl znamenat také první návštěvu zubaře.

  • Děti by měly dentální hygienu začít navštěvovat, jakmile mají kompletní sadu 20 zubů dočasného chrupu (tj. zhruba od dvou let), pravidelně 2x ročně. U malých pacientů se dentální hygienistka zaměřuje na naddásňové čištění jako prevenci vzniku zubního kazu, od 18 let se péče rozšiřuje i o čištění pod dásní jako prevence vzniku onemocnění parodontu.

  • Pacienti s obtížnějšími podmínkami k provádění domácí ústní hygieny (s postiženým parodontem, implantáty, rovnátky…) by měli dentální hygienistku navštěvovat 3–4x ročně.

  • Velká pozornost by se zdraví dutiny ústní měla věnovat v těhotenství. Návštěva stomatologa i dentální hygieny by měla automaticky patřit do péče o každou těhotnou ženu.  

  • Návštěva zubního lékaře návštěvu dentální hygieny nenahradí, jedná se o dvě stomatologické disciplíny, které se vzájemně doplňují. Zubní lékaři jsou „opraváři“, kteří opravují, co se „pokazilo“. Dentální hygienistky jsou „údržbářky“, jež spolu s pacientem udržují dutinu ústní v takovém stavu, aby se nic „nekazilo“. Cílem totiž nejsou opravované zuby a parodont, ale zdravé zuby a zdravý parodont. Zubní lékaři pak mohou svůj potenciál plně využít v realizaci vysoce specializovaných výkonů a řešit tak dědičná a jiná onemocnění a úrazy, kterým předejít nelze. Dentální hygienistka jim připraví čistý terén a tím vytvoří podmínky pro jejich kvalitnější práci, čímž přispěje ke zvýšení úrovně jejich výkonů, zmenšení potenciálních rizik a tím k prodloužení garance provedené práce. Zubní lékař sice také může odstranit povrchový zubní kámen, ale důkladné čištění, kterým se odstraňuje kámen i pod dásní, většinou z pochopitelných důvodů neprovádí.